To opravdu celý den jen jdete? Husova cesta - díl 3
Husova cesta z Prahy na německé hranice měří celkem 250 km. My jsme si ji rozdělily do 12 dnů, tedy v průměru asi 20 km denně. Husova cesta nemá vlastní značení, řídíme se turistickými značkami a trasy plánujeme podle mapy.cz. Ty se doma i v zahraničí osvědčily jako nejspolehlivější a překvapilo mě, že podle nich chodí i řada cizinců.
Lidi se mě často ptají: "A to jako fakt celý den jen jdete?" No, dá se to tak říct. 🙂 V tomto článku zkusím shrnout, čemu se poutník od časného rána do pozdního večera věnuje. Ranní příprava zahrnuje vedle osobní hygieny a snídaně také každodenní sbalení batohu a přípravu svačiny (je-li z čeho a jen tehdy, pokud na trase není možnost jídla). Obvykle jsme po ránu natočily krátkou reportáž pro své blízké, ve které jsme stručně shrnuly předešlý den a co nás čeká v nejbližších hodinách.
Zhruba mezi 9-10 hod jsme byly připravené vyrazit na trasu, preventivní krátké přestávky jsme většinou dělaly po první hodině a půl chůze. Delší přestávka i se svačinou následovala po další hodině a půl, podle toho, kde jsme našly hezké místo pro odpočinek a kochání se krajinou. V podobné frekvenci probíhal i zbytek dne. Díky krásnému počasí jsme téměř denně zařazovaly koupání (Vltava, Berounka, rybníky), chladna voda příjemně osvěžila unavené svaly a nabila nás na další kilometry. Během odpoledne jsme už kratší přestávky dělaly častěji, hlavně v závislosti na únavě.
Každá etapa nám přinesla neplánované dobrodružství. Někdy jsme spontánně zvolily zkratku, díky které jsme si přidaly kilometry chůze, stoupání do kopce a navíc vynechaly jedinou hospodu na trase (samozřejmě bez zásob, protože na trase se přece najíme). Jindy jsme přehlídly značku a díky tomu poznaly i místa, která původně nebyla v plánu. Braly jsme to jako zpestření, nebylo kam spěchat.
Cesta a poznávání bylo cílem a stačilo nám, že jsme se každý den bezpečně dostaly do cíle. I když…jednou to bylo skoro za tmy, na náš pokoj už čekali další zájemci a podle hospodské to bylo o fous a spaly bychom pod širákem 🌳
Do cíle jsme přicházely kolem 19 hod a následoval rituál zahrnující protažení svalů, povlečení postelí, shánění večeře. A také plánování detailů zítřejší trasy, shrnutí zážitků nebo stahování fotek a spojení s rodinou. Po 22 hodině jsme uléhaly a těšily se na to, co nám přinese další den 🙂
A takhle to šlo den za dnem všech 12 dnů. A pořád nás to bavilo, spíš by se dalo říct, že čím dál tím víc. Tělo si po pár dnech chůze zvyklo na kilometry i batoh na zádech a nám tak zbývalo víc a víc energie na kochání se krajinou a užívání přítomného okamžiku. V hlavách jsme vypnuly všechny starosti a jen vnímaly krásu kolem sebe. A fajn lidi, které jsme cestou potkaly. Na posledním kilometru nám bylo skoro líto, že dobrodružství končí. Nejradši bychom šly pořád dál a dál.
Už teď přemýšlím nad tím, kam vyrazíme příště!
Přečtěte si předchozí díly o putování Přes 200 km po Čechách pěšky a Kudy vede Husova cesta. Anebo o pouti do Santiaga de Compostela.