Svatojakubská pouť má skvělé značení, symbol žluté mušle na modrém pozadí uvidíte na každém druhém sloupku. Když se však člověk trochu odchýlí z trasy, potřebuje se spolehnout sám na sebe (a na dobrou mapu). Zajít si pár kilometrů navíc není žádné drama, okolní krajina je krásná. Kdo má však v nohách přes sto kilometrů a na zádech batoh, chce bloudit co nejmíň.
Trasa Svatojakubské pouti
Existuje řada aplikací zaměřených na trasy Camina (jak se zkráceně svatojakubské pouti říká). Také jsem si některé z nich stáhla. Ze všeho nejvíc se mi však osvědčily české mapy.cz. Obsahují i místní turistické trasy a bez nadsázky – skoro každý chodníček.
Některé úseky oficiální značené trasy Camina vedou po silnici, a ne každý poutník chce šlapat kilometry asfaltu. Při hledání vlastní cesty v přírodním terénu se česká apka ukázala jako nejspolehlivější. Několikrát jsem se potkala v lese s bloudícími kolegy poutníky, kteří bezradně stáli v místech, kde se chodník dělil do více směrů. Když jsem pak určila správný směr a ostatní se s důvěrou vydali za mnou, národní hrdost ze mě přímo stříkala 😊😊
Aspoň jednou denně se pořádně najíst
Žádná aplikace se však nedokázala vyrovnat s informacemi o otevřených kavárnách, obchodech či restauracích. Často se tam, kde všechny apky shodně s reklamními cedulemi podél cesty hlásily blížící se zásobárnu jídla, nakonec nacházela jen zavřená zchátralá bouda. Naopak improvizované stánky ve dvorku, kde místní nabízeli občerstvení za dobrovolný příspěvek (nejspíš bez licence a jakýchkoli hygienických kontrol), vždycky mile překvapily.
Občas bylo obtížné smířit se také s tím, že restaurace – byť otevřená – vaří jen v čase oběda a večeře. Nestihli jste se do 14 hod najíst? Nevadí, kuchař přijde zase v 19 hod. A mezitím si, poutníku, nějak poraď 😊
Poutnická solidarita
O to kouzelnější byl výměnný obchod, který kvetl v ubytovnách. Díky němu jsem jedno hezké nedělní odpoledne (zavřeno úplně všude) vyměnila pytel třešní od místního pěstitele za konzervu tuňáka s kusem chleba. A čerstvý salát za sušenky. A pak jsme se tomu všichni s chutí zasmáli.
Spontánní kamarádství uzavřená na jeden večer nebo třeba jen na půl hodiny společné chůze. Dobrá nálada, ochota si pomáhat, povzbudit, poradit – to jsou pro mě charakteristické znaky Camina. Ať už vyrazíte na cestu sami, nebo spolu s parťákem a máte chuť poznávat nové lidi, příležitostí najdete nespočet. Tak neváhejte, sbalte batoh a vykročte!
Kam pro inspiraci
Pěšímu putování, chůzi v lese a dálkovým pochodům se věnuju i v ebooku Zpomaluji. Vím proč. Stáhněte si a změňte svůj život k lepšímu. Každý krok pěšky se počítá a pohladí vás po duši. Dovolte si to a splňte si svůj sen.
Chcete vědět, jak se putuje po Čechách a kam se dá u nás pěšky vyrazit?
Další články z mého blogu
- Končí sny po čtyřicítce? Tohle o mém ebooku napsali v recenzi
„Autorka píše laskavým a povzbuzujícím tónem. Kniha jemně připomíná, že mateřstvím ani věkem sny nekončí.“ Tahle slova zazněla v recenzi na můj ebook ZPOMALUJI. VÍM PROČ. na portále eMaminy.cz. A přesně vystihla můj záměr – laskavým tónem povzbudit ženy, které kmitají mezi svými povinnostmi. A vést je k tomu, aby si udělaly čas i samy pro sebe…. - Z nuly na sto za šest měsíců díky mentoringu
„Do jednoho roku bych chtěla rozjet vlastní byznys a odejít ze zaměstnání. Zvažuji vícero možností, v čem podnikat. Do mentoringu se hlásím s cílem ujasnit si předmět podnikání.“ S takovým zadáním přišla Tereza na naši první schůzku. Jak začíná mentoring Začaly jsme prací na SMART cílech. Tedy nastavení cílů, které jsou během mentoringové spolupráce dosažitelné. Pro klientku byl… - Sabatikl. Jak si o delší volno říct a jak se na něj připravit
Sabatikl neboli delší pauza od práce. Láká mnohé z nás, málokdo si ho však opravdu dopřeje. Jak si o volno říct šéfovi? Co všechno dopředu připravit? Tvůrčí volno je příležitostí načerpat svěží síly pro osobní i profesní růst. Pomáhá předcházet vyhoření, nabízí prostor k cestování, vzdělávání nebo péči o sebe a své blízké. Co to je…