Chůze naboso a nastavení mysli

Otužuji se, protože mě to baví a taky v tom vidím skvělou prevenci proti chorobám všeho druhu. K celoročnímu plavání v přírodě jsem přidala chůzi naboso. Pochopitelně také v přírodě. Kromě odolnosti vůči rýmě mi můj nový koníček přinesl také další úhel pohledu na svět. 

K chůzi naboso mě inspirovala beseda Jaroslava Duška v Divadle Kampa. Vyslechnout si poutavou besedu je ovšem něco úplně jiného, než si zout v říjnu boty a špacírovat si to venku bosa. Nejdřív jsem tu divnou činnost opatrně vyzkoušela na pár metrech, kupodivu, vůbec nic zlého se mi nestalo 😊Ani rýma, ani tříska v patě ...

Příště to bylo 100-200 metrů, až jsem se postupně vypracovala k tomu, že jsem z domu na hodinovou procházku odcházela rovnou bez bot.

"Že vám není zima!?" byla nejčastější reakce lidí, které jsem potkávala. "Vrazíte si něco do nohy!", říkali druzí. Další skupina lidí (těch bylo nejméně) bez jakéhokoliv zdůvodnění rovnou konstatovala: "Jste blázen!"

A pak se ke mně jednou uprostřed lesa připojí paní a říká "Tohle už jsem chtěla dávno zkusit! Můžu se k vám přidat?" Zula boty a zbývající tři kilometry jsme šly společně. Probraly jsme krásy okolního lesa, další způsoby péče o své zdraví, a především se domluvily, kdy spolu vyrazíme příště. A tak mám novou parťačku na bosochození. A taky zajímavou ukázku toho, jak se liší růstové myšlení od fixního.

Jak to máte vy, zkoušíte rádi nové věci? Nebo se raději držíte jistého a ozkoušeného?

P.S. Je to velmi příjemné, nohy jsou po procházce namasírované stejně skvěle jako po reflexní masáži a po zbytek dne krásně prohřáté. Jestli nevěříte, zkuste to! 😉