Svatojakubská pouť má několik tras, já jsem se vydala z Porta do španělského Santiaga de Compostela. Pěšky 260 km za 13 dnů s 9 kilovým batohem na zádech. Nevěděla jsem, co od takové cesty čekat, jen jsem tušila, že to bude úžasné. A bylo!
Prvním impulsem k cestě byla loňská dovolená u moře. Po letech aktivních pobytů v horách jsme s rodinou zamířili na 15 dnů na egyptské pláže. Milujeme potápění a měla to být nezapomenutelná jízda. A taky byla… Třetí den pobytu usmrtil žralok na nedaleké pláži dva lidi.
Přestože jsme se snažili vyplnit své dny aktivně, přece jen nejčastější činností bylo ležení na lehátku a „užívání“ si moře alespoň pohledem. Takto strávený čas je však hodně vzdálený mým představám o tom, jak zrelaxovat tělo, a hlavně mysl po měsících intenzivní práce a péče o rodinu. Rozhodla jsem se proto tentokrát vystoupit z komfortní zóny a věnovat svůj čas poznáváním nového poněkud jiným, co nejméně komerčním způsobem.
Prvním krokem bylo vybrat vhodnou trasu. Svatojakubská pouť je síť poutnických stezek, které vedou z různých zemí (i z České republiky) do Santiaga de Compostela. Na cestu od nás potřebuje člověk pár měsíců, já jsem měla dva týdny. Zvolila jsem si nakonec pobřežní trasu z Porta, která poutníkovi umožňuje na prvních asi 150 km téměř denní smočení v oceánu.
Sbalení batohu trvalo jen krátce, je potřeba brát jen to nejnutnější, protože každý gram se po čase pronese. Jen spacák, pláštěnku, náhradní prádlo, mýdlo a ručník, láhev s vodou. Přes letištní kontrolu prošlo mých 9 kg mrknutím oka, zato při každodenním nošení jsem je poctivě cítila 😉
Největší výzvou bylo spaní v hromadných ubytovnách. Pokoje pro 20 a víc lidí jsou naprosto běžné, soukromí žádné, naopak chrápání spolubydlících na denním pořádku. Obavu o ztrátu věcí jsem neměla, kdo by stál o cizí použité prádlo nebo zbytky svačiny 😊 Na druhou stranu vstřícnost a ohleduplnost spolubydlících patřila k největším překvapením mé cesty. Jasně, vždycky byl někdo, kdo přišel na pokoj později anebo naopak vstával brzo, takže spaní za moc nestálo. Oceňuji však, že většina poutníků chodila v takových situacích po špičkách a snažila se z pokoje vyklouznout co nejtišeji.
A co mi cesta přinesla? Spoustu úžasných lidí, které jsem poznala. Nádhernou krajinu, kterou jsem putovala. První koupání v Atlantiku (jen pro otužilé 😊). Nádherné západy a východy slunce. Skvělé jídlo. Dva týdny bez každodenních starostí. A hlavně poznání, kolik věci v životě řešíme zbytečně a jak komplikovaný si ho děláme.
Cesta do Santiaga byla tak mimořádná, že se k ní vrátím v dalších příspěvcích a rozepíšu se podrobněji. O nádherné zemi, o jídle, orientaci v neznámém terénu, o tom, jak se k poutníkům chovají místní. Na co se těšit a jak si pouť co nejvíc užít 😊
Zajímá vás pěší putování? Přečtěte si také o Husově cestě, třeba kudy vede nebo jak vypadá běžný den poutníka.
Další články z mého blogu
- Z nuly na sto za šest měsíců
Do jednoho roku bych chtěla rozjet vlastní byznys a odejít ze zaměstnání. Zvažuji vícero možností, v čem podnikat. Do mentoringu se hlásím s cílem ujasnit si předmět podnikání. S takovým zadáním přišla Tereza na naši první schůzku. Jak začíná mentoring Jak začíná mentoring Začaly jsme prací na SMART cílech. Tedy nastavení cílů, které jsou během mentoringové spolupráce dosažitelné…. - Sabatikl. Jak si o delší volno říct a jak se na něj připravit
Sabatikl neboli delší pauza od práce. Láká mnohé z nás, málokdo si ho však opravdu dopřeje. Jak si o volno říct šéfovi? Co všechno dopředu připravit? Tvůrčí volno je příležitostí načerpat svěží síly pro osobní i profesní růst. Pomáhá předcházet vyhoření, nabízí prostor k cestování, vzdělávání nebo péči o sebe a své blízké. Co to je… - Svoboda cestování aneb peruánské dobroty
Pečené morče, polévka z kuřecích pařátků nebo syrová ryba v limetkové šťávě? To všechno jsou chutě a vůně země, ve které je na výběr z více než 3 000 druhů brambor. Miluji svobodu cestování – k ní patří také neznámá jídla a jejich ochutnávání. Všemi smysly, bez předsudků a odsuzování. Také máte cestování spojené s…